Červené šaty byly elegantní a slušely jí. Když se zastavila u své fotografie z olympijského Sarajeva 1984, přeběhl jí po tváři sotva znatelný úsměv. Květa Jeriová-Pecková, hvězda českého běžeckého lyžování a trojnásobná olympijská medailistka, se alespoň na chvíli vrátila ve vzpomínkách téměř o tři desetiletí zpátky.
Prozradíte, co vám v okamžiku, kdy fotoreportér zmáčkl spoušť, běželo hlavou?

Určitě jsem na nic nemyslela, spíš na běh a techniku. Podle startovního čísla je záběr z „desítky“ a na ní jsem medaili nezískala. Bronz přišel napoloviční trati, stříbro ve štafetě.

Na hlavu jste měla zajímavý kulíšek – neschováváte si ho na památku?

Mám ho stále doma, dříve jsem ho s sebou často nosila i na různé výstavy a besedy. Je to „držák“ z nějaké socialistické vlny. A dokonce jsem si ho upletla sama!

Vážně?

Ano, v té době jsme si s holkami z družstva čepice běžně pletly. Já v tomhle novém hned vyhrála dva tituly na mistrovství republiky, tak jsem si řekla, že jsem do něj asi zapletla štěstí, a vzala si ho i na olympiádu. A to štěstí v něm zůstalo.

Běháte ještě stále na lyžích?

Samozřejmě. Už však nechci „šmajdat“ v hnusném sněhu, ale užít si to. Pro mne je nejlepší, když si přímo u domu nazuji běžky, vyrazím na projížďku a pak si je zase před domem sundám. Ale to se stává zřídkakdy, i když poslední zima byla štědrá. Hodně jezdím do Krušných hor na Cínovec, ale mám ráda také Jizerské hory a Šumavu.

Váš manžel Zdeněk Pecka je veslař – láká vás pro změnu na vodu?

Kdepak, já nejsem žádný vodní živel. Jednou mě sice Zdeněk posadil na skif, ale vzhledem k tomu, že to bylo krátce před svatbou, tak mám podezření, že to udělal pro to, abych si ji rozmyslela… Rozhodně jsem byla na vodě méněkrát, než on stál na lyžích.

Jak se vám, velké propagátorce sportu mládeže, zamlouvá kampaň Žijeme Londýnem?

Je to úžasný projekt, který veřejnosti přibližuje olympijské hry a olympijskou tematiku doslova na dosah. Líbí se mi, že kampaň míří za lidmi do regionů a za těch třináct měsíců svého trvání nepochybně osloví značnou část veřejnosti. Sport je skvělý vychovatel. Ne každý, kdo mu propadl, se dostane až na olympiádu, ale je důležité si sport vyzkoušet. A olympijské vzory k tomu mohou významně přispět.

Chystáte se příští rok na olympiádu do Londýna?

Letních olympijských her jsem se dosud zúčastnila pouze jednou. Být divákem olympijských soutěží však není jednoduché. Ti, co sledují soutěže doma v televizi, mají rozhodně větší přehled o průběhu her. Diváky přímo v hledištích sice čeká mnoho bezpečnostních opatření, ale také neopakovatelný zážitek v podobě jedinečné atmosféry. Také proto bych do Londýna ráda cestovala.

Foto: Jiří Dvořák